Toxický vztah
Po 3 letech jsem ukonÄila vztah, který zaÄal být v poslednÃch mÄ›sÃcÃch velmi agresivnÃ. Nebudu zacházet do detailů, ale bylo to peklo. Nikdy jsem nebyla dostateÄnÄ› dobrá, vÄ›tÅ¡inou jsem vždy mohla za to jak se ke mnÄ› chová, za vÅ¡echno jsem si vlastnÄ› mohla vždy sama… poté, co mÄ› i fyzicky napadl, jsem nabrala poslednà zbytky své sebeúcty a ukonÄila to. Máme spoleÄného psa, vyhrožuje mi, že mi ho vezme z důvodu, že se o nÄ›j nedokážu postarat (pÅ™i tom jsem si poÅ™Ãdila já, kupuji mu už od zaÄátku vÅ¡e co je potÅ™eba). ProstÄ› ani po tom vÅ¡em mÄ› nedokáže jen tak nechat na klidu.
NejhorÅ¡Ã na tom je, že jeÅ¡tÄ› pÅ™ibližnÄ› mÄ›sÃc budeme spolu bydlet… kromÄ› toho, že chodÃm do práce, tak se snažÃm trávit aktivity mimo domov, abych nemusela snášet urážky. PÅ™estal mi se vÅ¡Ãm pomáhat co se týÄe dennodennÃch vÄ›cà kolem domácnosti (ne že by pÅ™ed tÃm usilovnÄ› pomohl, dÅ™Ãve než se mu chtÄ›lo). Řekl, že jsem už na vÅ¡echno sama, nepomůže ani finanÄnÄ› a ani se psem (prý to mám tak, jak jsem to chtÄ›la). NejhorÅ¡Ã na tom je, že si uvÄ›domuji, že jsem udÄ›lala dobÅ™e rozhodnutÃ… ale bez tak po tom vÅ¡em vzpomÃnám jen na to dobré. Mám co dÄ›lat, abych každý den pÅ™ežila, je to velmi psychicky nároÄné. V práci mezi lidmi je to super, ale ÄlovÄ›k se blÞà domů a už mi je smutno, že to vÅ¡echno skonÄilo.
Dost bolestivé je to, že on si žije svůj život jako by mu na mnÄ› nikdy nezáleželo… chodà ven, fotà se s jinými lidmi, úsmÄ›v na tvaru… Mám kolem sebe skvÄ›lé lidi, hodnÄ› podpory, vÅ¡ichni držà se mnou, Äeho si velmi vážÃm. Ale když vidÃm jak jsem mu ukradená, jak se usmÃvá jako by se nic nestalo, tak mÄ› to opravdu moc byly. ZaÄala jsem chodit na terapii, vÄ›novat se cviÄenÃ, setkávám se s lidmi, se kterými jsem se dlouho nevidÄ›la, Ätu knihy, snažÃm se být vdÄ›Äná za to vÅ¡echno co mám, ale i pÅ™esto vÅ¡echno je mi smutno a nevÃm co s tÃm.